Sunny (kapitola 1)

18. dubna 2014 v 8:00 | Evik |  Psaní

Sunny to nemá v životě jednoduché. Ještě se nevyrovnala se smrtí svého otce a už musí čelit novým nástrahám života. Jak se vypořádá s matčiným novým přítelem? Vyhraje boj se zákeřnou nemocí? To a mnohem víc zjistíte v mé nejnovější novele.

Stačil jeden pohled na učebnici matematiky a Sunny pochopila, že zítřejší test nenapíše na jedna, ani kdyby se postavila na hlavu. Odstrčila se od stolu a pohlédla do zrcadla. Občas si říkala, jestli to vážně nebyl špatný nápad, nechat si udělat ten bílý melír. Vybavila se jí vzpomínka na výraz její mámy, když ten účes viděla poprvé. Musela se pousmát. Nikdy nezapomene na tátův komentář: "Já jsem si vždycky chtěl pořídit zebru…" Pokaždé, když si vzpomene na tátu, jako by se jí obrátil žaludek.

Rychle si musela najít něco zajímavějšího na práci, aby zaměstnala neklidnou mysl. Sice nepatřila mezi holky, co si aktualizují stav na facebooku každých 5 minut, ale když už ten facebook jednou má … a login. Jedno nové upozornění? No žádná sláva, ale někdy i jedno upozornění může znamenat víc než tisíc, záleží totiž od koho je a co znamená.

Sunny se ocitla na stránce události. Ve městě Post River se konala podzimní slavnost a té se účastnila i její kamarádka Isley. Isley byla úplným opakem Sunny. Nejen protože narozdíl od supervyhublé Sunny měla pár kilo navíc, ale také povahou. Isley se pořád smála a každému říkala co si myslí. Co si opravdu myslí. Našlo se jen málo lidí, kteří dokázali její povahu unést. A Sunny byla jedním z nich.

Isley a její rodina cestují od města k městu se svými karavany. Navštěvují nejrůznější slavnosti. Vždycky provozují své atrakce jako třeba dům hrůzy nebo horskou dráhu a většinou je doprovází i cirkus. Sunny už se s Isley neviděla přes půl roku, vlastně od doby, co … Sunny zase ucítila, jak se jí dělá nevolno, když na to vzpomíná a tak se rychle zaměřila zpátky na počítač.

"Kód: Azor!" vyskočilo z jednoho okýnka chatu. Sunny chvíli zaváhala a pak odepsala: "To znamená, že právě jdeš venčit Bell?"

"Kdy už konečně pochopíš význam tajných hesel? Píšou se proto, aby nikdo nevěděl, o čem mluvíme!" odsekla naštvaně Fenmore a odpověď doplnila řádkou nasupených smajlíků.

"Promiň, já jsem si nebyla jistá … Jenom mě tak napadá, když chceš aby ta hesla byla nenápadná, neměla bys před nimi přestat psát 'kód'?" opáčila Sunny. Fenmore chvíli neodpovídala a pak, jako by ignorovala Sunninu otázku, odepsala: "Za deset minut vyrážíme, čekám tě," a okamžitě se hodila offline.

Sunny tedy dala monitor do úsporného režimu, vzala si ze židle béžovou mikinu s chlupatou kapucí a dala se na odchod. Když sbíhala schody, jen tak mimochodem mámě oznámila: "Jdu s Fenmore ven, do večeře jsem doma!"

Už si obouvala boty a chtěla vyrazit, ale máma na ni zavolala: "Ještě mi věnuj pět minut, prosím." Sunny si neochotně rozvázala tkaničky a přišla do kuchyně, kde seděla její máma Pearly v šedočerných pleteninových šatech, které si brala obvykle jen, když měla přijít nějaká návštěva. Naproti ní seděl u stolu Sunnin osmiletý bráška Oliver, který si z čela odhrnoval rozcuchané měděné vlasy. Zrovna se trápil nad nějakou domácí úlohou z češtiny.

Pearly zvedla hlavu od dámského časopisu, který četla a oříškové oči zapíchla na Sunny. Sunny už si nevydržela nevšímat faktu, že její máma vypadá přesmíru slavnostně a že jejich kuchyně je naprosto čistá.

"My někoho čekáme?" hlesla nejistě. Pearly sklopila oči a pak opatrně začala: "Ano, čekáme…" Dřív, než mohla pokračovat, přerušil ji Oliver: "Přijede babička?!" Pearly zakroutila hlavou. Sunny se zmateně zamračila. Její máma se konečně dostala k věci: "Chci vám někoho představit. Chci vám představit někoho, koho jsem před pár dny poznala … chci vám představit svého …," Pearly se zhluboka nadechla a pak vyřkla to slovo, ze kterého se Sunny zatočila hlava: "Přítele"

Oliver odložil tužku, se vší vážností pohlédl na matku a konstatoval: "Ty už nemáš tatínka ráda?" Pearly sebou cukla, ale co nejklidněji odpověděla: "To víš, že mám tatínka ráda, ale tatínek je teď v nebi a určitě by nechtěl, aby maminka zůstala sama." Oliver sklopil pohled a chvíli tiše přemýšlel.

"Za pár dní to bude teprve rok od tátovy smrti a ty už máš novýho amanta? No, to jsi tátu opravdu milovala!" odsekla Sunny. Pearly se zamračila: "Vím, že jsi rozrušená, ale neříkej nic, čeho bys mohla litovat! Víš, že pro mě vy dva budete vždy na prvním místě a víš, že jsem tátu milovala, ale já se chci posunout dál."

"No, tak se posuň, ale beze mě!" Sunny se nedala odbýt a ruce si výhružně založila na hrudi.

"Swain prostě dnes přijde na večeři a tečka. Alespoň se s ním poznáte a pokud se vám nebude líbit, vezmu to na vědomí, nebudu vám nutit žádného nového tátu! Ale rozhodně kvůli tobě nezahodím šanci na tak skvělého chlapa, jako je on," konstatovala ostře Pearly a podívala se na Sunny, která pohled své matky prostě nedokázala snést.

Odešla z místnosti a obula se tak rychle, že se Pearly ani nestačila pořádně vzpamatovat a Sunny už mizela ve dveřích. Když se Pearly ohlédla na malého Olivera, zjistila, že nerušeně pokračuje s domácí úlohou. Alespoň jedno z jejích dětí snášelo události posledního roku víceméně v klidu. Na chvíli zatoužila vrátit čas do chvíle, kdy Sunny byla ještě malá holčička. Její malá holčička.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Radfordová Radfordová | Web | 18. dubna 2014 v 15:00 | Reagovat

Heh, to mi máma říká docela často - "chtěla bych, abys zase byla moje malá holčička, co se pořád na něco ptá a nezavře pusu"... možná bych jí i já chtěla být, ale nějak to nejde.
Je to hezké, jsem docela zvědavá, jaká bude Sunny víc do hloubky :)

2 Evik Evik | Web | 19. dubna 2014 v 10:52 | Reagovat

Bylo by to hezké, někdy se vrátit do dětství,kdy mojí největší starostí bylo, abych stihla večerníček! Ale bohužel, to se mi asi nikdy nepodaří...
Jinak moc děkuji za pochvalu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.