Sunny (kapitola 3)

25. dubna 2014 v 8:00 | Evik |  Psaní

Sunny se neochotně vrátila domů. Pearly obvykle chystávala večeři na šestou a tak Sunny měla ještě chvíli volna. Strávila ji rozčesáváním vlasů a pozorováním sebe sama v zrcadle. Uvažovala, kolik času asi za svůj život strávila před zrcadlem. V celém domě neměli žádné velké zrcadlo, ne tak velké, aby zabíralo větší část postavy. Pearly je všechny dala pryč, aby se Sunny zbytečně nestresovala. Sunny jí za to byla nesmírně vděčná, i když to nikdy neřekla nahlas.

Ozval se zvonek. Sunny slyšela, jak Oliver vyběhl z pokoje. Rychle ho na chodbě zastavila a ukázala mu, ať je potichu. Připlížili se ke schodům a skryti ve stínu za zábradlím pozorovali nově příchozího. Sunny se nervózně otřásla. Na Oliverovi poznala, že není ve své kůži, ale nebylo to kvůli tomu, že by se bál, spíš byl jen nesmírně zvědavý.

Do chodby vešel vysoký muž s téměř ebenovou pletí. Byl oblečen velmi elegantně, ale ne příliš snobsky. Určitě musel pracovat rukama, protože pod košilí se mu rýsovaly mohutné svaly. Pokud tedy nebyl fanda do fitness, tak určitě pracoval někde, kde se mu mohla fyzická síla hodit. Sunny hned proletěly hlavou profese různých dělníků a s tím se jí asociovali přihlouplí opilci. Ne, že by měla něco proti dělníkům, ale prostě si jen vybavila pár filmů.

Swain mezitím políbil Pearly na tvář a zul si své trochu ušmudlané polobotky. Pearly mu podala papuče a pozvala ho dál. Statný chlapík se nechal dovést do slavnostně prostřené jídelny. Něco Pearly říkal, ale mluvil moc potichu na to, aby ho slyšeli.

"Jenom zavolám děti a můžeme se dát do jídla," zaslechli vzdáleně Pearlin hlas. Pak už se Pearly objevila přímo pod schody.

"Pojďte dolů, večeře už je hotová," zavolala. Sunny s Oliverem tiše couvli do chodby, chvilku počkali, než se Pearly zase vrátila do jídelny a až pak seběhli dolů. Nechtěli, aby jejich máma věděla, že ji tajně špehují.

Jako první do jídelny vběhnul Oliver. Sunny se váhavě zastavila na prahu. Její pohled utkvěl na obličeji Pearlina nápadníka. Tvářil se vesele a Sunny marně hledala nějaké známky po nenávisti, nespokojenosti, či nějaké negativní vlastnosti.

"Dobrý den," zaševelil stydlivě Oliver.

"Ahoj," pousmál se muž a pak pohlédl na Sunny. Jeho pohled neskýtal zášť nebo nenávist. Sunny viděla zvědavost a překvapivě i zájem.

"Dobrej," prohodila trochu puberťáckým tónem, ale její svědomí jí z nějakého důvodu zabránilo znít nenávistně. Možná za to mohl způsob, jakým se na ni Swain koukal. Skoro jako … otec na dceru. Ale to si Sunny nechtěla připustit a tak překřížila ruce, jako by si instinktivně chránila břicho. Dělávala to vždycky, když se cítila stísněně nebo nepříjemně.

"Tak se pojďte posadit, já hned přinesu polévku," zavelela Pearly a namířila si to do kuchyně. Swain se usadil do čela stolu, zprava vedle něj si sedl Oliver a hned vedle Sunny. Nastala ta chvilka trapného ticha. Sunny už se začala obávat, že nikdo nepromluví, ale Swain vzal do ruky nějaký předmět, kterého si Sunny předtím nevšimla. Nejspíš ho měl v bundě a vytáhl ho, až když přišel do jídelny.

"Slyšel jsem, že máš rád plyšáky," konstatoval směrem k Oliverovi a podal mu asi deseticentimetrovou plyšovou pandu. Oliverovi se hned rozzářily oči. Plyšáky opravdu miluje. Už odmalička jich měl plný pokoj. V posteli jich míval tolik, že se Sunny divila, že se tam ještě vejde on sám.

Oliver si naprosto bez bázně plyšáka vzal a obdivně ho prozkoumával. To už se vrátila Pearly s polévkou ve velkém hrnci. Místností se roznesla vůně zeleninové polévky a bujónu.

"Ale to jsi nemusel! Olivere, co se říká, když něco dostaneš?" pronesla okamžitě a položila polévku do středu stolu. Usadila se po Swainově levici, přímo naproti Olivera. Sunny si schválně sedla co nejdál. Rozhodně netoužila být středem pozornosti.

"Mockrát děkuju, je fakt cool!" rozplýval se Oliver a zkoušel natáhnout všechny pandiny končetiny.

"Teď toho medvěda odlož a naber si polévku. Hrát si můžeš po jídle," požádala ho Pearly. Oliver nepříliš nadšeně posadil pandu mezi skleničku s džusem a solničku a začal si nabírat polévku: "To není obyčejný medvěd, to je panda velká, ohrožený druh," poučil všechny u stolu. Pearly se Swainem se pobaveně usmáli, ale Sunny si udržovala vážný výraz.

Když si nabral Oliver, Pearly nabídla naběračku Swainovi. Jakmile si nabral i on, obrátila se na Sunny. Ta si na svůj talíř nalila jen trošku polévky. Pearly si nabírala až jako poslední.

"Dobrou chuť," popřál zdvořile Swain. Pearly mu vesele odvětila a Oliver se k nim přidal. Sunny se jen nepřítomně vrtala v polévce.

"Do které třídy vlastně chodíš?" Swain se začal zajímat o Olivera, kterého si získal plyšovou hračkou. Oliver polknul a odvětil: "Už do druhé." Zněl až trochu vychloubačně.

Swain přikývnul a podíval se na Sunny: "A ty už chodíš na střední, viď?" Sunny jen tiše přikývla a nabrala si trošku polévky. Zatímco Oliver už měl v sobě skoro plný talíř, ona bojovala s každým soustem. Nabrala si ze všech nejméně a dojedla jako polední. Pearly se na ni usmála, když viděla prázdný talíř.

Během polévky toho nikdo moc neřekl, ale u hlavního chodu se Oliver rozpovídal. Sunny se soustředila na trochu špaget, kterou si nabrala. Jedla je bez kečupu, jenom posypané troškou sýra. To Oliver si tam naplácal tolik kečupu, že se na něj Pearly rozlítila: "Za chvíli tam budeš mít víc kečupu než špaget! Vždyť od něho budeš celý špinavý, kdo bude prát to oblečení?!" Oliver se zatvářil nesmírně kajícně, zmlknul a odložil láhev od kečupu.

V nastalé chvilce ticha promluvil Swain. Nejspíš se pokoušel sblížit i se Sunny, když už si získal Olivera.

"Tobě to nechutná, Sunny?" nadhodil. Pearly se na chvíli zarazila. Sunny konečně zvedla oči od talíře: "Proč by mi to nemělo chutnat?" opáčila. Tvářila se úplně klidně, ale srdcí se jí rozbušilo jako o závod a celý jejím tělem projelo horko.

"Skoro nic jsi nesnědla," vysvětlil. Pearly sebou cukla a otevřela pusu, jakože chce něco říct, ale než se zmohla na slovo, Sunny pustila vidličku, vstala od stolu a utekla pryč. Swain překvapeně pohlédl na Pearly, ale Oliver ji ve vysvětlování předběhl: "Od té doby, co je tatínek v nebi, se před Sun nesmí mluvit o jídle. Ona je nemocná, má takovou nemoc, mami, jak se to jmenuje? Arex … arexie …"

"Anorexie," vydechla zarmouceně Pearly a zhluboka se nadechla. To slovo, které už nikdy nechtěla slyšet teď musela sama vyslovit. Oliver ztichnul a namotával si na vidličku kupu špaget.

"To jsem nevěděl, já …," Swain se nejspíš chtěl omluvit, ale Pearly ho nenechala: "Tím se netrap, nemohl jsi to vědět. Ona bude v pořádku," ujistila ho, "přejdeme k zákusku?"


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.