Sunny (kapitola 4)

25. dubna 2014 v 18:00 | Evik |  Psaní

Dole se končila večeře. Oliver popisoval Swainovi svoji sbírku plyšáků a Swain mu nakonec slíbil, že při příští návštěvě se na ni určitě půjde podívat. Swain se nakonec rozloučil a odešel, Pearly pak poklidila ze stolu, Oliver se odebral do svého pokoje najít místo pro svou pandu a dům zaplnilo ticho.

Sunny seděla ve svém pokoji. Seděla jen tak na zemi a opírala se o skříň nohama zapřená o pracovní stolek. V ruce držela svůj skicák a něco čmárala. Možná ani ona sama nevěděla, co vlastně kreslí, ale ta činnost ji uklidňovala.
Ozvalo se zaklepání na dveře. Sunny chvíli zaváhala, jestli má něco říct, ale nakonec promluvila:"Teď nechci s nikým mluvit."

"Dobře, ale kdybys cokoliv chtěla, tak můžeš přijít," odpověděla Pearly a zase odešla. Sunny neměla náladu na to, s někým mluvit. S kýmkoliv. Jenže někdo měl očividně zájem mluvit s ní. Na mobilu jí zasvítila zpráva a další a ještě jedna. Sunny hned poznala, že jsou od Fenmore. Její máma za ni platila účty za telefon a protože nebyli zrovna chudí, vlastně spíš byli dost zazobaní, Fenmore utratila i tři tisíce měsíčně. Ona totiž svoje vyprávění nikdy nedokázala nacpat jen do jedné smsky.

"Tak co večeře? Už jste skončili? My jo a byl to fakt vopruz. Doug to zase přehnal s vínem a celej večer mlel blbosti. No prostě hrůza! Doufám, že u tebe to bylo lepší! Víš, co si dneska vymyslel? Že je Bell "trochu moc velká" na to, aby žila v domě. No věřila bys tomu? Málem jsem ho poslala do … patřičných mezí! Jej, už píšu třetí smsku! Tak čau a odepiš co nejdřív!"

Sunny vymýšlela odpověď. Na rozdíl od Fenmore si nemohla dovolit rozepsat se do tří zpráv. Zkusila zformulovat co nejkratší vysvětlení: "Večeře = propadák! Ale jsem v poho, vysvětlím zítra. Doufám, že z toho Doug "vystřízliví". Dobrou. Sun."

Sunny nečekala na odpověď a zachumlala se do peřiny. Chtěla si všechno promyslet, ale její mozek nespolupracoval. Prostě se nedokázala soustředit na žádnou myšlenku a tak je nechala volně plynout až dokud neusnula.

"Crrr!" do Sunniné mysli se vetřel ten nepříjemný zvuk budíku. Venku ještě byla tma, ale hodiny už ukazovaly sedm hodin. Sunny se vůbec nechtělo vstávat. Nakonec se ale přemohla a vymanila se z teplého objetí svého polštáře. Každé pondělí chodila až na devátou, protože měla uvolnění z tělocviku.

Když přišla dolů, zjistila, že Pearly s Oliverem už odešli. Pearly v pondělí Olivera vozila do školy, protože se o něj příliš bála, než aby ho pustila samotného. V ostatní dny jezdil autobusem se Sunny. Cesta do školy jim trvala asi 20 minut a autobus jim jezdil vždy ve čtvrt a ve tři čtvrtě. Sunny tedy měla ještě hodinu na to, aby si dala sprchu, donutila se něco sníst a dostala se na autobusovou zastávku o dvě ulice dál.

Dneska ráno se cítila nějak opuštěně. Možná za to mohlo to, že s ní nešel Oliver nebo taky ta nepříliš vydařená večeře. Sunny totiž nevěděla, co si o Swainovi myslet. Přirozeně ho chtěla nemít ráda, ale přesto jí přišel jako docela sympatický chlapík. Tyhle dvě myšlenky se v ní praly. Ani si nevšimla lidí, kolem kterých prošla - starší paní s nákupem, vousatý pán venčící svého retrívra a maminka s kočárkem. Vždy jen zdvořile zaševelila pozdrav.

Ani cesta autobusem ji nijak nenaplňovala. Slunce váhavě začalo vystrkovat ranní paprsky tlumené šedivými mračny a Sunny se pokoušela nastudovat vzorečky sinů a cosinů a jejich použití v souvislosti s Pythagorovou větou. Jenže matematika jí prostě nikdy nešla. Stejně tak dějepis, na čísla prostě neměla talent. Ale jak přišla řeč na zeměpis nebo biologii … přírodní vědy jí vyhovovaly. Další věc, kterou s Fenmore měly společnou.

A konečně už se autobus objevil u školy - vysoké šedivé budovy s velkými okny. Před školou nebyla ani noha. Většina tříd byla zaplněna. Sunny si to namířila k šatnám. Sedla si na lavičku před dívčí převlékárnou a chvíli si skicovala.

V 8.45 zazvonilo na přestávku a z tělocvičny vyběhla asi desítka holek. Sunniny spolužačky a holky o třídu níž, které mívají tělocvik s nimi. Jedna z dívek si to namířila přímo za Sunny - Fenmore. Vlasy měla stažené do copu a uříceně oddechovala.

"Asi zabiju toho debila, kterýho napadlo, dát nám tělák na první hodinu v pondělí! Sem totálka mrtvá!" postěžovala si okamžitě, "co ten včerejšek, hmm? Já se zaběhnu převlíct a pak hodíme řeč!" Sunny Fenmore nestačila ani pozdravit.

Když se Fenmore převlékla z propocené teplákovky do pohodlného roláku a flísové sukně, konečně se ke slovu dostala i Sunny.

"Dobře, takže, jak se ten týpek jmenuje?" Fenmore začala svůj výslech a přitom si na záchodech přečesávala vlasy.

"Swain, příjmení neznám," Sunny odpověděla stroze a tak se Fenmore ptala dál: "A jak vypadá?"

"Má tmavou, skoro černou pleť, krátký vlasy, je dost velkej, ale ne tlustej, spíš namakanej, chápeš?" Sunny se snažila popsat Swaina co nejpodrobněji. Nebylo ji zrovna příjemné znova si ten včerejšek vybavovat. Ruce si zkřížila přes břicho, jako vždy, když se cítila stísněně.

"Hmm, a je aspoň hezkej? Teda, jakože samozřejmě hezkej tak k tvé mámě, že jo…" zajímala se Fenmore, konečně odložila kartáč a obrátila se na Sunny. Měla výraz loveckého psa prolínající se s výrazem detektiva při výslechu.

"Vzhledově docela ušel. Žádnej Brad Pitt nebo Johny Depp, to je jasný, ale když o tom tak uvažuju, tak fakt ušel," zamyslela se Sunny. Fenmore nedůvěřivě přimhouřila oči: "Tak pak nechápu, proč to byla katastrofa. To byl tupej jak poleno nebo co?"

"Nebyl tupej, vlastně se zdál docela milej. Já nevím, čekala jsem, že bude horší … no vlastně jsem si to přála, prostě jsem nechtěla, aby se mi líbil, protože jsem nechtěla, aby si máma někoho našla … ale pak si to stejně dost pokazil," Sunny se do toho začínala zamotávat a tak ji Fenmore přerušila: "Hele, zlato, vem to od začátku. Swain přišel k vám, pozdravili jste se a co bylo dál?"

Sunny si odkašlala a pak Fenmore všechno vysvětlila. Nezapomněla se zmínit o jejích ranních úvahách a o jejích zmatených pocitech ohledně Swaina. Fenmore si všechno pečlivě vyslechla a nakonec řekla: "Je jasný, že k němu musíš mít přirozenej odpor, přece se cpe na místo tvýho pravýho táty. A tím u večeře to fakt pos…pokazil. Ale! Nemohl vědět, že tím co řekne, něco pokazí. Donesl Oliverovi dárek. Zajímal se. Rozhodně bych ho hned neodepisovala. Určitě bude nutný si ho víc prověřit, ale třeba fakt nebude tak špatnej."

"Jak to myslíš prověřit?" Sunny se překvapeně podívala na Fenmore. Právě v té chvíli je přerušilo drnčení školního zvonku.

"To ti řeknu až po matice," opáčila spiklenecky Fenmore, vzala si tašku s věcmi a obě dívky si to namířily do třídy. Fenmore kula nějaké pikle. Sunny věděla, že Fenmore má ráda nejrůznější dobrodružství a že obvykle nedopadnou úplně nejlíp. Ale to si nechala pro sebe, stejně jako spoustu dalších věcí.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.