Sunny (kapitola 7)

16. května 2014 v 9:00 | Evik |  Psaní

Sunny nepromluvila až do chvíle, kdy se za nimi zavřela brána hřbitova. Jakmile vyšli ven, zdálo se jí, že se nic nezměnilo. Vlastně jí připadalo, že tam ani nebyla. Jako by se to vůbec nestalo. Myslela si, že to na ní zanechá nějaké stopy - netušila jestli špatné nebo dobré, ale návštěva toho hrobu překvapivě vůbec nic nezpůsobila.

"Slyšela jsem, že už přijel i cirkus, nezajdeme se podívat, jestli už stojí šapitó?" Raven se je oba snažila rozveselit. Oliver se na ni zmateně obrátil: "Babi, co je to šapitó?" Sunny se usmála.

"To je ten velkej stan," vysvětlila. Oliver pokývnul hlavou: "Tak to se půjdeme podívat. Třeba tam uvidíme tygry a opice a slony! Slony přece nemůžou nikam schovat ne?" plánoval.

"Pokud je jejich kouzelník někam nezačaruje a nevyčaruje je zpátky až na představení," Sunny se ho snažila zmást, ale Oliver se nedal: "Kouzla přece neexistují, tak si ze mě nedělej srandu!"

"To, žes žádné kouzlo neviděl a že mnoho lidí tvrdí, že neexistují, neznamená, že opravdu neexistují," namítla Raven. Ona vždycky věřila na věštce a léčitele a na přírodní síly. No a pak taky na Boha. Každou neděli chodila do kostela.

"Vždyť kolik zázraků se denně děje. I to, že můžeme žít je vlastně zázrak a tak trochu kouzlo," vysvětlovala. Oliver hluboce uvažoval. On pořád o něčem uvažoval, nad vším se zamýšlel. Nenechával věci jen tak plynout, snažil se všechno pochopit.

Přímo před nimi se objevil obrovský červenobílý stan. Kolem něj stálo několik maringotek. Opodál se mezi obytnými přívěsy montovalo ruské kolo a hned vedle se skládal dům hrůzy. Vzadu viděli obrysy horské dráhy. To všechno se vytvořilo přímo uprostřed Post Riverského parku.

"Páni, už se na zítřek těším!" vydechl Oliver, "Swain mi slíbil, že půjdeme do domu hrůzy," chlubil se. Pearly se vždycky bála tam jít a nechtěla nechat Olivera jít jen se Sunny, dokud ještě nebyla dospělá. Oliver se tedy těšil na svoji úplně první návštěvu strašidelného domu.

Sunny si pomyslela, že alespoň zjistí, jak to s nimi Swain skutečně myslí. Jenže pak se ozvala Raven. Oba skoro zapomněli, že tam jsou s babičkou.

"Kdo je Swain?" zeptala se a Sunny ztuhla. Pearly jí to očividně neřekla! Jenže, co má teď dělat, když už to Oliver prozradil? Musí zareagovat co nejrychleji, než Oliver zase něco vymyslí! Ale co říct? Pravdu? Lež?

"Máma ti to neřekla?" vydechla rychle Sunny a zpražila Olivera přísným pohledem. Doufala, že konečně pochopil, co tenhle pohled znamená - totiž, že má mlčet. Oliver se už, už nadechoval, že něco řekne, ale pak se zarazil a jako by nic se usmál. Raven se po nich zmateně dívala.

"Co mi měla říct?" Raven se zeptala naléhavěji. Sunny pohlédla do země a nakonec se odhodlala k odpovědi: "Jeden mámin známý, nic víc." Raven jí očividně nevěřila a tak se zaměřila na Olivera. Ten sestru podpořil a usilovně zakýval hlavou ve znamení souhlasu.

Sunny přemýšlela, jak se z toho vymotat, když tu se přímo pod ruským kolem objevila dívka s hustými kudrnatými vlasy, které čněly do všech stran. Byla trochu při těle, přesto se nedalo říct, že by byla tlustá. Sunny v ní okamžitě poznala Isley.

"Já jenom zajdu někoho pozdravit. Hned jsem zpátky," Sunny využila situace a utekla za Isley. Raven se nejistě zamračila, ale Oliverovi zůstal trochu přihlouplý úsměv a tak už se na nic neptala.

"Isley!" zvolala Sunny. Dívka si zrovna zapalovala cigaretu. Překvapeně zvedla oči a pohlédla na Sunny.

"Božínku! Čekala jsem tě až zítra!" vyjekla a schovala zapalovač, protože její cigareta už chytila.

"Nabídla bych ti taky, ale ty nekouříš, tak tě nebudu kazit," poznamenala s úsměvem. I Sunny se usmála.

"Takže, co tady k sakru děláš?" Isley se vrátila ke své původní otázce. Sunny se ohlédla k místu, kde na ni čekali Raven s Oliverem: "Jenom jsem šla kolem. Támhle na mě čekají babička s bráškou." Isley přikývla.

"Holka, holka! S tebou to jde z kopce! Za chvilku se ztratíš před očima!" konstatovala Isley. Od kohokoliv jiného by to Sunny ublížilo, ale od Isley ne.

"Můžeš mě pak pověsit do domu hrůzy místo kostry," opáčila Sunny. Isley se rozesmála: "Ale vtip ti nechybí, to je hlavní! Hele, musíš mi říct všecky novinky! Jsem zvědavější než babka v kostele. Nic proti tvojí bábi samozřejmě."

"Tak to bude nadlouho. Psala jsi, že zítra máš volno, ne? V kolik se sejdem?" zeptala se Sunny, která už na zádech cítila nedočkavé pohledy. Isley pohlédla vzhůru, potáhla z cigarety a po krátké rozvaze řekla: "To záleží na tom, v kolik jsi schopná vstát. Já tady budu už od šesti, musíme ještě pár věcí připravit…"

"Dobře, dobře, zase tolik toho není!" zarazila ji Sunny, "můžeme se sejít v devět?" Isley přikývla a pak dodala: "Jo a pro tebe bude zítra všechno grátis."

"To je tak super mít kámošku u kolotočů!" zaradovala se Sunny, "tak čau zítra!" rozloučila se. Někdo zrovna zavolal Islino jméno. Isley zašlápla cigaretu zamávala na rozloučenou a něco odpověděla tomu hlasu, který na ni předtím křičel, ale to už Sunny neslyšela, protože byla příliš daleko.

Sunny na chvíli zapomněla na to, že se Oliver zmínil o Swainovi a nejspíš na to zapomněla i Raven, protože se o tom už znova nebavili. Oliver líčil babičce zážitek z výtvarné výchovy, který Sunny slyšela už třikrát. Šlo tam o to, že jeden kluk polil učitelce novou bílou košili a ona se musela jít převléct a pak se tam dvě holky porvaly a pak bylo všechno od barev a učitelka se znova zamazala, když je od sebe odtrhávala.

Sunny využila toho, že historku už slyšela a na chvíli se odmyslela. Přemýšlela o dalším dni. Co všechno bude muset Isley říct?

"Že jo, Sunny?!" Oliver ji vytáhl z úvah.

"Co?" obrátila se na něj trochu rozpačitě. Oliver jí zopakoval poslední větu: "Říkal jsem, že jsi dostala jedničku ze slohovky a já taky." Sunny přikývla.

"To mám ale šikovná vnoučata!" vychvalovala je Raven, "doufám, že se zítra odpoledne uvidíme na té slavnosti. Koupím nám jízdu na ruském kole!" Oliver ji ujistil, že tam určitě budou celý den, protože kolotočů prý není nikdy dost.

"A mohli bychom zajít na večerní představení v cirkuse," Raven pokračovala v plánech.

"Já už jdu s mámou," opáčil Oliver a Sunny ho hned doplnila: "Já tam nepůjdu, slíbila jsem to jedné kámošce. Je to složitější, ale díky za nabídku." Raven trochu posmutněla, ale snažila se nedat na sobě nic znát. Jenže Sunny si všímala i maličkostí v chování lidí.

"Tak a jsme doma. Mějte se hezky, děti moje. Ať vás Bůh provází!" Raven se s nimi loučila před domem. Oba sourozenci jí zdvořile odpověděli a zapadli do útrob jejich řadového domku. Raven si povzdechla. Kdo ví, nad čím v té chvíli přemýšlela.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.