Sunny (kapitola 10)

22. června 2014 v 11:03 | Evik |  Psaní

Dál se holky vydaly na prohlídku stánků. Isley naučila Sunny střílet a nezapomněla jí poradit, že musí mířit o dva centimetry napravo, protože zbraně jsou míně poupravené. Sunny tedy šáhla do svých úspor a koupila si tři rány. Napoprvé minula, ale napodruhé se jí podařilo vystřelit stříbrnou růži a napotřetí dokonce zlatou.

"Chceš zlatou nebo stříbrnou?" obrátila se na Isley. Isley pokrčila rameny a tak jí Sunny podala stříbrnou růži.

"Já vím, že obvykle kluci dávají růže holkám, ale tak pro jednou," omlouvala se Sunny. Isley se rozesmála a vzala si umělou květinu.

"Děkuji vám, drahý pane," teatrálně se poklonila. Sunny vyprskla smíchy. Takhle se nebavila už hodně dlouho.

Holky prošly snad všechny stánky a přitom se chytře vyhýbaly skupince Swain, Pearly a Oliver. Daffodil někde zmizela, nejspíš se svojí partou. Sunny si jí rozhodně ani jednou nevšimla.

"Navrhuji horskou dráhu," Isley ukázala na velikánskou konstrukci, po které se proháněly vozíky. Sunny nic nenamítala, což Isley brala jako souhlas, takže si to namířila ke vstupu. Jedna jízda zrovna skončila a tak mohly naskočit na tu další.

"Lístky prosím!" vozík od vozíku obcházel Islin otec. Když dorazil k holkám, Isley konstatovala:

"My jdeme zadarmo." Ale on opáčil: "To si věříš, mladá dámo!" Sunny se na chvíli lekla, že Isley seřve nebo tak, ale Isley zůstávala úplně v klidu. Výraz jejího táty přešel z vážného do usměvavého.

"Tak si to užijte. Speciálně pro vás dám přídavek, ale pst!" oznámil a odešel.

"On si snad myslí, že mu ty jeho fórky žeru nebo co…" Isley nevěřícně zakroutila hlavou.

Sunny konstatovala: "Popravdě mě docela vyděsil. Sice ho znám, ale i tak jsem si myslela, že tě snad zabije!"

"To je jenom taková hra. Všichni kolotočáři se tváří drsně, ale v hloubi duše nejsme tak zlí," opáčila Isley.

"Dneska jsem tě ještě neviděla kouřit," postřehla Sunny. Isley přikývla se slovy: "To bude tím, že to omezuju. Dala jsem si jednu ráno a hodlám to přežít až do večera." Sunny ji hned pochválila.

Isliin mobil se zničehonic hlasitě rozhrčel. Horská dráha se zrovna začala pomalinku rozjíždět.

"Kdo to zase otravuje?!" vztekala se a vytahovala mobil z kapsy. Jakmile viděla, kdo volá, její výraz se změnil.

"Andrew," zašeptala spokojeně. Sunny se zamračila: "Andrew? Ten Andrew? Ten, co sis jeho jméno kreslila všude možně a kdybych ti to nezakázala, nechala by sis ho i vytetovat? Ten, se kterým jsi vždycky chtěla chodit?" Isley stydlivě sklopila oči.

"Už nechci. Já s ním totiž chodím," pohlédla na Sunny. Ta na ni vytřeštila oči: "Ty mrško, tohle jsi mi chtěla zatajit! Tak už to zvedni!" Isley přijala hovor. Horská dráha se zrovna nepříjemně přehoupla přes kopeček a lidé za nimi se dali do nepříjemného jekotu.

"Ne zlato, nic se neděje, jsme se Sunny na horské dráze a ti za náma to nějak prožívají," vysvětlovala Isley s naprostý klidem, jako by právě seděly na pevné zemi. Vozík nadskočil a v té chvíli málem vykřikla i Sunny. Sice byla na kolotoče zvyklá a nedělávalo se jí špatně, ale na Isley neměla. Ta si v klidu cukrovala do telefonu skoro půl jízdy. Sunny ji ani nezvládala poslouchat.

"Tak co?" zeptala se Sunny, když už Isley konečně ukončila hovor.

"Pozdravuje tě," Isley pokrčila rameny.

"A to je všechno?" Sunny se nedala odbít. Isley nakrčila svůj nosík a pak spustila: "Jsme spolu asi měsíc a pravidelně si voláme. Teda ne moc pravidelně, spíš každej den, když on má zrovna chvilku volna."

"To je bezva, že jste spolu! Fakt vám moc fandím lidi!" radovala se Sunny. Isley zrudla. Ona nikdy nedávala city moc najevo vyjma naštvanosti, ale Sunny ji znala opravdu dobře.
Když jízda skončila, Isley se chvíli zamyšleně rozhlížela kolem.

"Mám na něco chuť!" konstatovala, "pojď se mnou," přitáhla Sunny ke stánku s cukrovou vatou. Sunny se zamračila.

"Pokud si pamatuji, měla jsi ji vždycky ráda," upozornila Isley. Sunny sklopila pohled: "Jenže časy se mění. Vždycky jsem si ji dávala s tátou." Isley k ní přistoupila a donutila ji, aby jí pohlédla do očí.

"Nemůžeš před tím utíkat! Prostě si dáš cukrovou vatu a basta! Nesmíš na to vzpomínat ve zlým. Vždyť jsi tátu milovala a on tebe, tak si to připomeň. Nemůže ti to ublížit, když budeš mít hezké vzpomínky," Isley se nedala odbýt a tak Sunny nakonec souhlasila. Isley vybrala svoji oblíbenou příchuť. Vzala dva kusy a jeden podala Sunny. Z toho svého pak odtrhla nadýchaný růžový chomáč a strčila si ho do pusy!

"Boží! Jím to tak často, ale klidně bych to jedla pořád!" rozplývala se Isley.

"Víš, jak bys pak vypadala!" opáčila Sunny a utrhla si malý kousek vaty a strčila si ho do pusy. Ucítila tu sladkou chuť rozplývající se na jazyku. Po dlouhé době první jídlo, které jí přineslo potěšení.

"Víš, že mi na váze nezáleží. Je mi jedno, co si myslí cizí lidi. Záleží mi na mých blízkých a ti jsou spokojeni. Nebo snad ne, vychrtlino?" Isley se zastavila a zkoumavě pohlédla na Sunny.

"Ne, nevadí a odpusť si ty blbý poznámky o jídle …. Jídlo! Jídlo! Teď jsi mi připomněla!" Sunny úplně vyletěla. Isley na ni koukala jako na blázna: "Co jsem ti připomněla?" Isley vůbec nechápala.

"Jedna kámoška protestuje před cirkusem a já jsem jí slíbila, že zajdu do obchoďáku a koupím jí a jejím spoluprotestantům něco k jídlu a pití," vysvětlila Sunny. Isley souhlasila a tak se vytratily ze slavnosti do poloprázdného obchodního domu. Cestou do sebe nacpaly všechnu tu cukrovou vatu, kterou si koupily.

Sunny koupila středně velký proutěný piknikový košík a do něj pak naskládaly brambůrky, tyčinky, čokolády, oplatky a láhve s vodou. Normálně by na to padlo celé Sunnino kapesné, ale Fenmore jí už dávno dala dost peněz, protože ona si mohla dovolit tyhle akce financovat. Její kapesné bylo pětkrát větší než Sunnino.

"Takže tyhle protesty jsou u cirkusu často?" Sunny s Isley si to namířily k cirkusovému stanu.

"Tak dvakrát do měsíce," přikývla Isley, "ale nedivím se, s těmi zvířaty zacházejí fakt děsně."

Konečně přišly na místo. Několik lidí sedělo připoutaných ke klecím méně nebezpečných zvířat, jako jsou kozy a lamy. Hned nalevo seděla Fenmore a vedle ní ležela Bella. Fenmore by přece nemohla Bellu nechat doma samotnou.

"Ahoj," pozdravila Sunny, "tohle je Isley," představila kudrnatou dívku. Fenmore je taky pozdravila a pak poznamenala směrem k Isley: "Sunny o tobě občas mluví."

"Doufám, že v dobrým," Isley Sunny trochu provokovala, ale ta jen naštvaně zasyčela: "Já věděla, že si padnete do oka." Holky se usmály a Sunny nakonec musela taky.

"Kdybych věděla, že budete protestovat takhle, taky bych si vzala pouta," konstatovala Isley mezitím, co Fenmore přeposlala jídlo z košíku ostatním aktivistům.

"Ty máš pouta?" podivila se Sunny. Isley přikývla: "No jasně! S růžovou kožešinkou!"

"Fakt?" Fenmore se na ni udiveně ohlédla. Isley se uchichtla: "Dělám si srandu. Ale někdy si je pořídím!" Holky se rozhodly chvíli posedět a probrat novinky. Fenmore byla ráda, protože všichni protestující zarytě mlčeli a ona by tak ráda klábosila.

"Už jsi dneska viděla Swaina? Nějaký novinky? Cokoliv zajímavýho? Jsem znuděná jak v hodině dějáku!" postěžovala si Fenmore. Sunny se zatvářila velice spiklenecky a začala: "Dneska jsem se s ním viděla jen chvíli, vezl nás sem, ale jedno zjištění tu je. On má totiž dceru!"

"Podle barvy pleti nejspíš adoptovaná, i když způsob, jak k ní přišel, zatím neznáme," doplnila Isley. Snažila se vypadat co nejvážněji, jako by sdělovala nějaké tajné informace.

"Jenom se vyskytl takovej malej problém," pokračovala Sunny, "Oliver se včera prokecl před babičkou o tom, že tady dneska budeme s nějakým Swainem." Fenmore se zamračila: "Máma to babče neřekla? A cos dělala?"

"Kryla jsem mámu, řekla jsem, že je to její známej a pak jsem zdrhla za Isley. Máma slíbila, že to babičce dneska všechno vysvětlí," objasnila Sunny. Fenmore se zamyslela: "A co Oliver? Jak je jemu?"

"Co je s Oliverem?" nechápala Isley. Sunny jí vysvětlila, že má nějaké problémy se staršími kluky a Fenmore ujistila, že je v pořádku. Nakonec se všechny domluvily, že musí zjistit víc o té situaci s Daffodil. Sunny se pak s Fenmore rozloučila a s Isley se vrátily zpátky na slavnost.

"Fenmore je trochu šáhlá, ale má recht! Sice bere tyhle pátračky trochu moc vážně, ale docela mě začalo zajímat, jak to s tou holkou vlastně je," oznámila Isley, jakmile se dostaly z Fenmořina doslechu.

"Hele, támhle jsou," Sunny ukázala ke stánku s perníky. Isley okamžitě uviděla Pearly, Olivera a Swaina. Samozřejmě ani chvilku neváhala a už Sunny tlačila k nim.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.