Ohavná holka III

10. července 2014 v 10:35 | Evik |  Psaní

Na nádraží na ni čekal snědý mladík. Neměl tričko a po holé hrudi mu stékaly drobné kapičky potu. Rukou si zastínila oči, které si zatím nezvykly na ostré sluneční paprsky.

"Ahoj, já jsem Tomáš," prohodil mladík.

"Anna," opáčila stručně a podala mu svůj kožený kufřík.

Tomáš se s jejím kufrem vydal někam za nádražní budovu. Tiše ho následovala po prašné cestě.

Chvíli šli lesem, který se po čase rozestoupil a odhalil starou cihlovou stavbu. Bylo to velké stavení ve Viktoriánském stylu. Šedá střecha se sbíhala a rozebíhala kolem titěrných věžiček, okna byla rozmístěna zcela souměrně, ke vstupním dveřím vedlo kamenné schodiště.

"A jsme tady, slečinko!" prohlásil Tomáš a položil její kufr na špinavou, prachem pokrytou zem. Hřbetem ruky si otřel pot z čela a zamyšleně se zahleděl na budovu před ním.

Náhle se otevřely dveře a z nich vystoupila mladá dívka. Byla bledá, pod očima měla fialové půlkruhy a malátně se opírala o zdravotní sestru. Našlapovala ztěžka a volnou rukou si z obličeje odhrnovala pramen mastných vlasů, který se hned zase uvolnil a znova jí spadnul do tváře.

"Kam ji vedou?" zeptala se trochu poplašeně.

"Na vlak, kam jinam?" Tomáš nechápavě rozhodil rukama.

"Vždyť ještě není v pořádku," namítla.

"To není naše starost, její pobyt skončil."

"Stává se to často?"

"Tak jednou, dvakrát do měsíce... Ne každá to zvládne, je to přeci jen tak trochu nejistej byznys. Ale o tom snad něco víte, ne?"

Mlčky přikývla s pohledem upřeným na dívku .

"Slečna Anna?" oslovila ji jedna ze sester. "Já jsem Marie, vrchní sestra, pojďte prosím se mnou."

"A co moje věci?"

"Tomáš je odnese do vašeho pokoje."

"Děkuji."

Sestra ji vzala kolem ramen a provedla ji domem. Ukázala jí ložnice pacientek, koupelny, kuchyni a společenskou místnost. Cestou nepotkaly ani živou duši. Nakonec se usadili v kanceláři.

"Vypadá to tu trochu ... opuštěně," zhodnotila Anna.

"Ano, prozatím ano, ale odpoledne přijede několik nových pacientek. Největší nával tu bývá o víkendech. Přeci jen se vydáváme za ozdravovnu a na ty se obvykle nejezdí v pracovním týdnu, že ne?"

"Ne," potvrdila.

"Nyní vás zavedu do vašeho pokoje, pokud dovolíte."

"A kdy mi ukážete ..." na okamžik zaváhala.

"Naše lázně?" napověděla sestra a spiklenecky přimhouřila jedno oko.

"Ano, kdy mi ukážete vaše lázně?"

"Už brzy, už brzy. Myslím, že vás tam bude zapotřebí..."

Následující část
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Radfordová Radfordová | Web | 14. července 2014 v 11:32 | Reagovat

Zajímavé :) jsem zvědavá na další část.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.